2024 Jánošík okna

Výroba oken a dveří má ve Valašských Příkazech téměř stoletou historii. Ve vesničce na úpatí Bílých Karpat se jí začal v roce 1926 věnovat František Jánošík a dnes tu jeho pravnuk Jiří s prapravnukem Jakubem na stejném místě pokračují v rodinné tradici. Firma Jánošík patří k předním českým producentům moderních oken pro prémiové nemovitosti: vily pro miliardáře i krásné maringotky. Spojuje je jedno: prvotřídní zpracování, důraz na detail, láska k designu a kvalitní architektura.

Čtvrt milionu oken

I když rodinnou tradici pokřivila totalita, Jánošíkovi vyrábějí okna už po pět generací. Za tu dobu jich prodali už přes čtvrt milionu. Až Jakub, zástupce páté generace, však do rodinného byznysu přidal novou ingredienci: sázku na design a přidanou hodnotu. Firma s obratem 180 milionů korun se léta zaměřovala na tuctová eurookna a historická špaletová okna. V 90. letech bojovala o každou zakázku a občas se jí podařilo dostat i k nějaké velké, například výměně oken na české ambasádě v Moskvě, ale jinak to byla šeď, v níž rozhodovaly parametry a úspora energií, ne design. „Hlavně aby měla zlatou mřížku,“ vzpomíná Jiří Jánošík na 90. léta.

Jánošík, který dlouho vyráběl i historická špaletová okna, dělal na takových zakázkách u rodinných domů objednávky za 200–700 tisíc korun. Dnes? Průměrně od dvou do pěti milionů korun. Změna přišla s nápadem zrozeným před 12 lety v Jakubově hlavě. On sám nechtěl prodávat a obhajovat produkt, který má dalších deset firem. Eurookna mu přišla nudná a ošklivá estetikou i designem.

Proto Jánošík junior v roce 2012 navrhl první vlastní okna, inspirován úspěšnou a designově povedenou kolekcí nábytkářské společnosti Ton, čistými liniemi švýcarského nábytku Yask a také prvními výlety do Prahy na Designblok.

Ze „šul nul“ k pěkné marži

Moderní okna měla být původně jen doplňkový sortiment, jeden z mnoha produktů v portfoliu. V roce 2014 oslovili architekta Zdeňka Fránka, aby je pomohl vytvořit. Tak vzniklo celoskleněné okno Skywall a věci nabraly spád. Firma Jánošík trefila začátek trendu, kdy nejen miliardáři, ale i středostavovské rodiny chtěli do svých domů kvalitu a design.

Zatímco na eurooknech společnost finančně jela „šul nul“ a „tak nějak přežívala“, objemově větší zakázky začaly generovat zajímavá čísla. „Kvalita byla oceněna i penězi,“ podotýká Jánošík mladší, který tehdy přišel za rodiči s revoluční myšlenkou: vyrábět už jenom moderní okna. Chtěl, aby se pro ně stala značka Jánošík synonymem.

Rodiče na takový nápad zprvu nechtěli slyšet, přišlo jim to příliš riskantní. Junior je ovšem dokázal přesvědčit a začala se rodit nová strategie a DNA firmy. Zakázky na eurookna nechali doznít a pustili se naplno do světa, kde vládne design a kvalita. Okna od Jánošíka se postupně naplno propsala do špičkové české architektury. Nabízejí výhledy z velkých rezidenčních projektů (například U Milosrdných v centru Prahy), velkorysých sídel firem (například Kloboucká lesní na Valašsku), moderních rodinných vil od věhlasných architektonických studií (například ADR, Mjölk, de.fakto, SIAL, Fránek Architects, A69, Kunc Architects), uplatnění ale nacházejí i v miniprojektech typu maringotky Černá fazole od Krištofa Kintery či rakouského zen housu na kuří nožce od Jana Tyrpekla.

U Jánošíků považují za největší úspěch, že mají silný průřez napříč druhy klientů i projektů a že je spojuje kvalita ve funkci i designu.

Design a prosperita ruku v ruce

Kvalita se promítla i do byznysu. Zatímco dříve byli u Jánošíků zaměřeni na objem, nově přešli k menšímu počtu lukrativnějších zakázek s vyšší přidanou hodnotou. „Taťka viděl, že v tom je i marže. Ta byla dřív prakticky na nule, teď se pohybuje mezi deseti a patnácti procenty, což jsou v okenářském průmyslu krásná čísla,“ říká Jánošík. „U nás jde design a prosperita ruku v ruce, produkty mluví samy za sebe,“ dodává s tím, že nejde jen o čísla a peníze, ale i snahu mít práci a svět kolem sebe hezčí. „Je potřeba si to kolem sebe dělat pěkné. A taky nedělat práci pro práci, ale takovou, aby to byl příjemně a smyslně strávený čas.“

Výdělečná etapa firmě přinesla také možnost převléknout své sídlo ve Valašských Příkazech – bývalý kravín místního JZD ze 70. let – do moderního kabátu. Několikaletý proces se dokončuje letos a bude samozřejmě obsahovat několik designových prvků, například obrazy na míru od Lukáše „Musy“ Musila či světla a vázy vytvořené společně se studiem Dechem. Obří socha od Maxima Velčovského bude venku zároveň fungovat jako schodiště do prvního patra.

Právě Velčovský s Jánošíkem už dříve spolupracoval. V rámci instalace pro Designblok 2016 vytvořil „okno, přes které nejde vidět“. V podýhovaném okně, které propouštělo jen plytké světlo, tak autor rozehrál působivou stínohru. Propojení s uměním měla firma na Designbloku 2017 i díky Kláře Šumové, jež vytvářela snový pohled skrz broušené duhové sklo. Liberečtí kouzelníci ze studia Mjölk zase Jánošíkovi vymysleli podobu showroomu na pražských Vinohradech.

Designovou poctu výhledům i vlastní výrobě společnost před pár lety vtělila do billboardu bez reklamní výplně – je to pozorovatelna Durch na kopci nad fabrikou ve Valašských Příkazech. Navrhl ji architekt Zdeněk Fránek jako minimalistickou dřevěnou konstrukci s čistými detaily bez jakéhokoliv výrazného prvku. Symbolizuje pokoru a zdůrazňuje výhled, který rámuje krajinu jako nejkrásnější obraz.